Činění tříslovinami - o kůře
Už asi tušíte, že při činění tříslovinami hraje kůra stromů dost významnou roli - je zdrojem právě těch nezbytných tříslovin. Takže tady proberu několik důležitých věcí, které by koželuh o kůře měl vědět.
Cílem je získat z kůry tříslovin co nejvíc - platí že čím více je v kůře tříslovin, tím je lepší. Množství tříslovin závisí hlavně na těchto faktorech:
- Druh stromu. Asi nepřekvapí že kůra různých stromů má různé vlastnosti. Tyto stromy připadají v našich podmínkách v úvahu.
- Dub. V našich podmínkách je bezkonkurenčně nejlepší kůra dubu. Profesionální koželuzi si i vybírali druhy dubů (já znám letní a zimní, ale je jich mnohem víc) kvůli zabarvení kůže, nám ale stačí fakt že kterýkoli dub činí dobře. Bohužel doby, kdy dubové lesy pokrývaly většinu naší země, už jsou několik století pryč, takže v současné době se shání docela těžko. Já jsem dub ještě nevyzkoušel - v našem okolí jich roste asi pět, a kdybych nějaký oloupal, tak mě lesníci utlučou.
- Bříza. Podle tabulek obsahuje skoro stejně tolik tříslovin jako dub. Z historických pramenů vím že třeba v Rusku se břízou činilo hodně. U nás bříza roste všude možně a považuje se většinou za takový odpadový strom. Už jsem břízu vyzkoušel a nadchla mě, dala mnohem lepší výsledky než smrk, a jelikož ji mám dobře dostupnou, hodlám činit především s ní.
- Smrk. Smrková kůra je nejlépe dostupná, což je jedna z mála jejích výhod. Obsah tříslovin oproti dubové je asi třetinový a navíc jsem se někde dočetl že v ní obsažené třísloviny nejsou pro činění tak vhodné (z chemického hlediska; na detaily se mě neptejte). Navíc už za několik dní po vložení kůže se mi výluh vždycky začal barvit do šeda a jakoby se srážet, až nakonec vytvořil v nádobě takovou divnou usazeninu (kterou podezírám že činění brzdila). Přesto všechno se smrkovou kůrou činit dá, a taky se v 19. století u nás hojně využívala. Je třeba ale s nedostatky předem počítat. Takže s kůrou nešetřete, dejte drcené kůry klidně do poloviny výšky nádoby. A čiňte radši tenčí kůží, protože tlustá kravská se vám pravděpodobně nepročiní naskrz. Smrk barví do hnědošeda.
- Olše. Dává pěknou žlutooranžovohnědou barvu. Obsah tříslovin neznám, ale bude to lepší než smrk. Kozí kůži pročinila celkem bez problémů, na tlustší bych ale už byl opatrnější.
- Vrba. O té vím jenom že by měla být použitelná.
- Kaštan. Opět vím jenom že by měl být použitelný.
- Borovice. Opět vím jenom že by měl být použitelný.
- Stáří stromu. Obecně platí že čím starší strom, tím více tříslovin, takže tím lépe.
- Čas oloupání. Největší obsah tříslovin má strom na jaře, když se rozvíjejí listy. Nejméně naopak na podzim a v zimě. Prý se obsah tříslovin může lišit opravdu znatelně, takže s dobou sklizně se vyplatí počítat. DOPLNĚNÍ - teď jsem dostal informaci že kůra smrku se loupala na přelomu června a července, kdy prý měla nějvíce tříslovin. Pravděpodobně to není univerzální pravidlo, protože moje zdroje říkaly že nejlepší je v době rozvíjení listů. To se ale týkalo především dubu, takže to vypadá že ideální doba se liší strom od stromu. Žádný detailní výzkum v tomto směru jsem ale nedělal. Svoji břízu loupu právě v době prvního listí a funguje dobře.
- Jak bylo s kůrou nakládáno. Kůra se loupe co nejdřív po pokácení stromu - jednak proto, že po zaschnutí už to jde špatně a jednak i kvůli tříslovinám. Z kůry mrtvého stromu se třísloviny rychle ztrácejí, zvlášť pokud zaprší (třísloviny se jak známo snadno louhují do vody - na tom je založena výroba nálevů pro třísločinění). Po oloupání je třeba kůru usušit, ale radši ve stínu (přímé slunce údajně není vhodné, i když nevím proč). Usušená a v suchu skladovaná kůra vám pak vydrží hodně hodně dlouho.
- Vrstva kůry. Tohle je spíš taková informativní poznámka. Platí že nejvíc tříslovin je ve vnitřní části kůry, a čím dále směrem k vnějšku, tím obsah klesá. Neznamená to že je potřeba kůru nějak dělit podle vrstev, je to jen taková zajímavá informace.
Nezapomínejte, že strom, ze kterého oloupete i třeba jen metr vysoký pás kůry, uschne. Kůra se nikdy neloupe přímo ze živých stromů; pokud chcete kůru, musíte strom pokácet. Na druhou stranu z jednoho takového stoletého dubu budete mít kůry na několik let příležitostného činění dopředu.
POZNÁMKA od Wolfa z Děčína: Dle středověkého práva bylo oloupání kůry z živého stromu koželuhem považováno za formu pytláctví a trestem bylo rozříznutí břicha dotyčného koželuha a jeho střevama byl obtočen kmen stromu, který svým počínáním poškodil. Konec střev mu měl být, co si tak matně vzpomínám, tesákem přibit ke kmeni skrze jeho tělo ... strom i koželuh měli umřít pomalou smrtí a spolu.
Tlustá kůra se z kmene loupe následovně. Sekyrou obsekejte kůru kolem dokola asi v půlmetrové vzdálenosti od začátku kmene, takže si vyznačíte půl metru dlouhý úsek. V tomto úseku kůru na jednom místě podélně sekyrou rozřízněte/prosekejte. V tomto záseku vsuňte ostří sekyry pod kůru a trochu zapačte - kůra by se měla začít odlupovat. Opatrným vsouváním sekyry a páčením uvolníte půlmetrový váleček kůry po celé obvodu, stáhnete ho a můžete pokračovat na další úsek. Případné nemocné a poškozené části kůry je třeba operativně obsekávat.
Začal jsem pracovat na tom abych se stal filmovou hvězdou, takže tady máte video:
Pro účely výroby tříslovinného nálevu je třeba kůru rozdrtit na malé kousky (což výrazně urychlí a zjednoduší vylouhování tříslovin). Profesionální koželuhové na to měli různé mašinky, které kůru samy nasekávaly, drtily mezi ozubenými koly nebo tak něco. V sekci o koželužských pomůckách popisuju svoje primitivní lámátko; po pokusech s březovou kůrou se ale ukázalo, že funguje jen na poměrně tenkou kůru smrku. Takže pro drcení kůry v domácích podmínkách bych doporučil - vezměte si špalek a lehkou sekyrku a odsekávejte z kůry malé kousky na rozloženou plachtu. Je to zdaleka to nejlepší co jsem vymyslel, na co nepotřebujete konstruovat žádný stroj. Vaším cílem je získat kousky o velikosti 2-3cm (komu se chce, tak i menší), přičemž hodnotná je i kůrová drť, která lítá všude kolem.