Výroba klihu
Poměrně dlouho jsem žil v domnění, že myšlenka spojování věcí lepením je značně moderní, a ve středověku se prostě nelepilo. Trvalo celkem dlouho než jsem si uvědomil nejen že se mýlím, ale i že celou dobu vím že to není pravda. První vázané knihy se bez lepidla asi dělat nedaly, že? A čím by v jakékoli době byl truhlář bez klihu? Klih je historické lepidlo živočišného původu, vyráběné z kostí nebo kůže. To, co na klihu lepí, jsou bílkoviny schopné vytvářet koloidní roztoky.
Poznámka: Tohle je takový dobrý vtip. Slovo "koloidní" je odvozeno z řeckého "kolla", což znamená klih. Kdybych měl úvodní věty přeložit do češtiny, zněla by asi takto: "Klih je tvořen bílkovinami schopnými vytvářet klih". Ale humor stranou, pojem "koloidní roztok" je vědecký termín který chemie přesně definuje, a tudíž má smysl ho takto použít.
Klih má velmi blízko k jedlé huspenině neboli sulcu. Po pravdě řečeno klih JE huspenina, tedy voda, do které se z kůže, chrupavek a vaziv vyvařily bílkoviny, které po vychladnutí zrosolují. Jediný rozdíl je v tom, že k výrobě klihu používáme nejedlé koželužské odpady, odřezky kůže a podobně. Jíst se to potom nedá, ale princip je stejný.
Klih je tedy rosol. Aby se dal skladovat, udělá se co nejhustší, po ztuhnutí se nakrájí na menší kousky a nechá se uschnout, aby se nekazil. Pokud chceme něco slepit, kousek se s trochou teplé vody zahřeje na cca 60 stupňů, přičemž se rozpustí. Tekutinou pak natřeme co je potřeba slepit, přitiskneme k sobě a necháme zaschnout. Vychladnutím se tekutina změní zpět na rosol, odpařením přebytečné vody potom ztvrdne. Spoj bude držet dokud ho znovu nezahřejeme (to je málo pravděpodobné) a nebo nenamočíme.
Celkově lze říct že klih lepí velmi pevně a solidně, používal se hodně na lepení dřeva při výrobě nábytku, lepení intarzí a podobně. Truhlářská dílna bez klihu nemohla rozumně fungovat.
Postup výroby
Potřebujete nějakou kůži (činěnou nebo nečiněnou, to je jedno), různé vazy, šlachy a podobně. Používaly se obvykle odpady z koželužen. Každá kůže se na počátku činění musí tzv. mízdřit, tedy oškrabat všechen tuk a maso a blány z masové strany, případně odříznout nějaká nevhodném části kůže. Tento odpad koželuzi shraňovali, sušili, a prodávali na výrobu klihu.
Dnes, pokud sami kůže nečiníte, je snažší dostat se k samotné kůži. Mohou to být různé odřezky činěné kůže ze sedlářské dílny, kus kůže ze srny od myslivců (klidně i se srstí) atd. Takový nejcivilizovanější způsob je dojít do zverimexu a koupit žvýkací hračku pro psa vyrobenou ze surové kůže.
Ať máte co máte, namočte to aspoň na den vody. Kůže pro další práci musí být úplně nasáklá vodou a rozmáčená, bez tvrdého místa. Kůži roztříhejte nebo rozřezejte na menší kousky (čím menší tím lepší, ale tak 3x3cm je dostatečné), kousky dejte do vody a celé to dejte vařit.
Vody musí být dost na to, aby kůže plavala a nepřipalovala se. Budete to vařit cca 2 hodiny, takže dost vody se při tom odpaří, nemusíte se na začátku bát že to přeženete. Celé to vařte zhruba ty 2 hodiny, za občasného míchání. Pokud se vody vyvaří hodně a začne se to připalovat, musíte trochu vody dolít.
Po těch 2 hodinách tekutinu přes sítko přelijte do jiného hrnce (kusy kůže a případný další bordel zůstane v sítku a bude vyhozen) a nechte vychladnout. Tekutina by se měla proměnit v celkem tuhý rosol. Rosol rozkrájejte na menší kousky, rozložte na nějaký tác a nechte několik dní vysychat. Poté máte klíh.
Troubleshooting
Vařil jsem podle receptu, ale tekutina po vychladnutí nezrosolovala. Důvodem je pravděpodobně příliš mnoho vody - klih je málo hustý. Dejte hrnec s tekutinou na plotnu a znovu vařte, až se část vody vypaří. Když si mezi prsty naberete trochu z vařící tekutiny, tak by mělo být cítit že se prsty k sobě lepí. Až se odpaří dost, dejte znovu vychladnout.