Mazání
Jak: snažíme se vpravit do kůže nějaký tuk.
Jak dlouho: jeden až několik dní
Proč: Úkolem mazání je zvýšit měkkost a voděvzdornost kůže, tažnost a jemnost. Mazání ovlivňuje řadu ne snadno definovatelných vlastností.
Mazání je tak trochu tajemná činnost. Na jednu stranu postup mazání je skoro vždy stejný a celkem jednoduchý a mazat se dá snad jakýmkoli tukem (např. i tím, který není vhodný pro činění tukem). Na druhou stranu různé tuky dávají kůži různé vlastnosti, což v profesionálním koželužství hrálo významnou roli. Dokonce natolik významnou, že se od koželuhů během středověku oddělila skupina "mazačů" (to slovo jsem si vymyslel, nevím jak se jim říkalo česky; anglicky to byli curriers), kteří se živili právě jen mazáním kůží.
Od doby založení těchto stránek jsem získal nějaké nové informace a zkušenosti, takže o mazání můžu říct víc. Mazání má tyto efekty:
- Tuk se chová jako taková "permanentní voda" - tuk dodává kůži podobné vlastnosti jako voda, ale přitom nevyschne. Takže po namaštění je kůže tažnější, měkčí, ohebnější, přilnavější k hladké podložce - to jsou vlastnosti, které kůži normálně dodává voda, ale pokud je dodává tuk, tak vlastnosti po vyschnutí nezmizí. Čím víc chceme aby kůže byla zasucha podobnější mokré, tím víc tuku do ní musíme vpravit. Na principu úplného nahrazení vody tukem funguje činění tukem (zámišnictví).
- Kůže tuk sice vstřebává, ale oproti vodě mnohem neochotněji a odmítá ho vtáhnout do hloubky. Takže proti předchozímu bodu - pokud namastíme hodně, tuk nebude vtažen dovnitř a utvoří na povrhu nepříjemný mastný film, kterého se dá jen těžko zbavit. Pokud tedy vysloveně nečiníme tukem (kde koželuhova práce spočívá v mechanickém zapracování tuku do hloubky), spokojíme se jen s mírným namaštěním, které pouze zvýrazní vlastnosti, jaké kůže získala činěním.
- Tuk impregnuje. Sám o sobě odpuzuje vodu, navíc ucpává póry v kůži, takže zabraňuje pronikání vody dovnitř. Obecně platí že tuhé tuky (lůj) impregnují mnohem lépe než oleje. Tyto tuky ucpou póry někdy tak dokonale, že by vadily v dalším zpracování kůže; aplikujeme je tedy až úplně na konci, kdy už jsme si jistí že kůži nebudeme znovu namáčet ani ji ničím natírat.
- Tuk dodává hladší a lesklejší povrch. Ne sám o sobě, ale namaštěný povrch kůže se mnohem lépe vyhladí hladítkem do lesku.
- Tuk zatmavuje barvu kůže. Tohle se projevuje hlavně u třísločiněných kůží, které se mastí přímo koncentrovaným tukem. Kamencované kůže se mažou směsmi ze žloutků, vody, případně mouky atd., které přirozenou bílou barvu nepoškodí, naopak ještě zvýrazní. U třísločiněných kůží to ale znát je, a to do té míry, že profesionální koželuhové se snažili někdy mazat co nejméně (nebo vůbec), aby si kůže udržela světlou barvu. Pokud nám na barvě záleží, musíme to dělat podobně (přinejmenším se vyhnout mazání z lícové strany). Na druhou stranu pokud máme kůži z činící lázně flekatou (teba proto, že se na některá místa nalepily kousky kůry), tak namaštění ty fleky zahladí.
Čím mazat? Mazací směsi jsem rozdělil do několika skupin, každá se hodí na něco jiného.
Emulgované směsi
Mazací směs je složená vždy z tuku, vody a emulgátoru (tedy látky, která tuk rozdělí do drobných kapiček, takže ho lze s vodou opravdu smísit). Vznikne tedy jakýsi "vodný roztok tuku", který má tu výhodu, že do kůže snáz pronikne. Emulgované směsi se používají na mazání zákvasových a kamencovaných kůží i kožešin. Pro dosažení pěkné bílé barvy kůže se někdy doporučuje do směsi přidat ještě mouku.
Emulgované mazací směsi se používají takto:
- Kůži musíme po činění pořádně vypláchnout a vyždímat. Když přistupujeme k mazání, kůže by neměla obsahovat žádné zbytky činící břečky. A také dále budeme pracovat s kůží vlhkou, ale nikoli mokrou, takže se musí pořádně vyždímat. Chceme aby z ní necrčela voda, ale aby na ní taky nebyla tvrdší suchá místa. Někdo dokonce doporučuje kůži na koželužském špalku projet tupou hranou kosy, nebo radši kulatým kusem dřeva (aby nedošlo k poškození).Mně přijde nejlepší vymáčknout vodu hladítkem.
- Kůži někde rozprostřeme nebo vyvěsíme a naneseme na ní vrstvu naší mazací směsi (někdo říká že jen z masové strany, ale já to mažu z obojí. Výjimkou je kožešina, kde to kupodivu z jiné než masové strany nejde). Já to nanáším a natírám rukou, profíci si na to pořídí houbu na delší násadě.
- Kůži přeložte tak, aby namazaná strana byla uvnitř (jestli jste mazali obou stran, tak toho asi nedocílíte), sbalte ji do balíčku a dejte na den někam, kde nebude vysychat. Je dobré si to pojistit ještě zabalením do igelitového pytle. Během této doby bude kůže sama od sebe přijímat okolní tuk - asi tak, jako když si namažete ruce krémem.
- Po jednom dni můžete přistoupit k měkčení.
Recepty:
- 3 žloutky, 3/4 litru vody, rozšlehat. Tohle je ten nejjednodušší recept jaký znám. Používal jsem ho, funguje.
- 200 ml řepkového oleje, 200 ml vaječných žloutků, 600 ml vody, 50 ml 25% čpavku. Rozšlehat (vznikne koncentrát) a dolít vodou - na ovčí kůže 3l, na kozí a králičí 1l, jiné nevím. Tohle jsem taky použil i když ne přesně - suroviny jsem přidával od oka. Funguje, a skoro bych řekl že lépe než pouhé žloutky z vodou, ale zase při práci musíte čichat čpavkový smrad.
Neemulgované směsi
Neemulgované směsi se skládají pouze z olejů a tuků, čestnou výjimku tvoří včelí vosk, který se někdy přidává také. Tekuté oleje se pouze smíchají, pokud používáme tuhé složky, musíme je před smícháním rozpustit. Směs někdo doporučuje před nanášením zahřát (lépe proniká), někdo před tím naopak varuje (ovlivňuje to kůži). Já to nikdy nezahřívám, s výjimkou směsí s tuhými součástmi, které se musí nanášet rozpuštěné.
Neemulgované směsi se, pokud vím, používají jen na kůže činěné tříslovinami. Nanáší se v nepřehnaném množství na masovou stranu kůže nebo i lícovou. Pokud vidíme že jsme nanesli směsi víc než kůže dokáže vstřebat, přebytek otřeme suchým hadrem. Profíci kůži natírali houbou a dávali pozor aby někam nenalili velkou kaluž oleje, protože v to místě by se udělal tmavší flek. Tříslovinové kůže se obvykle mastí několikrát - po vyschnutí se znovu mírně namočí, namažou, případně měkčí a nechají znovu uschnout a tak dále až dosáhneme požadované měkkosti. Směsi obsahující větší podíl tuhých tuků (případně i vosku) je dobré aplikovat až úplně v posledním maštění, jinak by výrazně bránily namočení.
Neemulgované směsi ještě rozdělím do skupin:
- Lehké směsi. Směs tekutých olejů (rostlinných i živočišných). Jsou vhodné pokud mažeme kůži, kterou budeme měkčit a chceme ji mít jemnou a měkkou. Impregnují ze všech neemulgovaných směsí nejméně (tady asi tvoří výjimku lněný olej, který údajně vytváří na povrchu kůže jakýsi ochranný film). Různé oleje mají asi malinko různé vlastnosti, můžeme je i míchat, ale v zásadě jsem toho názoru že na volbě konkrétního oleje nezáleží (v historii se používalo skoro všechno). Některé oleje (slunečnicový, lněný, rybí) na vzduchu časem žluknou, což NEVADÍ - oxidace napomáhá navázání tuků do kůže (čehož se využívá při činění tukem). Oleje pro lehké směsi jsou např. řepkový a slunečnicový (ty jsou nejdostupnější, používám normální jedlé z obchodu), lněný, olivový, rybí, kostní.
- Středně těžké směsi. Směs tekutého oleje a tuhého tuku (loje). Musejí se smíchat a nanášet zatepla. Tekutý olej usnadňuje pronikání do kůže, tuhý tuk činí kůži hutnější, "plnější" a odolnější proti vodě. Pokud dáváme tuhého tuku větší množství než malé, necháme si takovou směs až na poslední mazání a předtím mažeme pouze lehkou směsí. Dobovým příkladem z Anglie je dvě první mazání čistě rybím tukem a poslední směsí rybího tuku a loje v poměru 1:1.
- Těžké směsi. Obsahují hlavně pevný tuk (lůj je lepší než sádlo, které prý má tendence se časem z kůže ztrácet nebo se kazit, ale zase ho není kde koupit) a případně včelí vosk. Pokud v nich je nějaký tekutý olej, je ho méně než polovina množství. Těžké směsi se používají na kůže, které mají být hodně hutné, co nejodolnější a co nejvíce impregnované. Včelí vosk zaručuje nejodolnější povrch kůže a nejkvalitnější impregnaci. Protože póry v kůži dost ucpe, je rozumné mazat směsí s voskem až nakonec.