Měkčení, vyhlazení
Jak: Během vysychání kůži napínáme a udržujeme ji v pohybu.
Jak dlouho: dokud to neuschne. Tenčí kůže trvají pár hodin, tlustší i dva až tři dny. Závisí taky na počasí.
Proč: Většinou i činěná kůže, která uschne jen tak, ztvrdne a jako zplechovatí. Pokud ji během vysychání měkčíme, neztvrdne.
Kůže je spleť kolagenových vláken. Mokré vlákno je nabobtnalé, ohebné, vláčné, a taková je i celá mokrá kůže. Jakmile vlákno začne schnout, smršťuje se, zužuje, tvrdne a lepí se na okolní vlákna; takže když kůže uschne, ztvrdne, a to většinou i když byla vyčiněná. Pokud ovšem během schnutí s vlákny neustále pohybujeme a napínáme je, vlákno bude ohebné a s ostatními se neslepí. A potom bude i suchá kůže měkká.
Různé způsoby činění vyžadují různě intenzivní měkčení. Nejlepší v tomto směru je činění tříslovinami, které se měkčit nemusí téměř vůbec. Naopak činění mozkem je na měkčení hodně náročné. Tím "náročné" mám na mysli, že se pro účinné změkčení je potřeba kůži napínat hodně silně, a pokud ji necháme v klidu, rychle se vrací do nezměkčeného stavu (takže měkčit musíme průběžně neustále).
Měkčení nemá efekt na úplně mokrou kůži; projevuje se až ve chvíli, kdy je kůže pouze vlhká (voda se z ní nedá moc vymáčnout, ale kůže je stále stejně vláčná) a vysychá. Ten správný stav se pozná podle toho, že kůže při silném napnutí nebo tažení přes hranu na povrchu bělá (resp. mění barvu na světlejší; pokud je nějak nabarvená, tak samozřejmě nebělá). Měkčení poté musí probíhat neustále (resp. vždy po jedné várce měkčení necháme kůži chvíli vyvěšenou vysychat, ale pak hned zase pokračujeme) dokud kůže neuschne. Jakmile je kůže natolik suchá, že přestává být tažná, končíme.
Měkčení přes hranu
Potřebujete na to nějakou upevněnou hranu. Můžete to být třeba kus prkna, kterému pořízem vytvoříte hranu a přitlučete ho mezi dva stromy. Může to být někde upevněný kovový pás (ne ostrý!). Indiáni třeba používali provaz napnutý mezi větví a patou stromu (to mě moc neoslovilo; provaz se prověšuje a namotávají se na něj chlupy, pokud děláte kožešinu). Vylepšená varianta evropské hrany je hrana oblá - není rovná (jako prkno), ale vypuklá. Při tažení přes takovou hranou se pak kůže propíná ve dvou směrech, takže je účinnější a nekrabatí se (jako na rovné hraně).
Hoďte kůži přes hranu, vezměte do každé ruky jeden konec a párkrát ji přetáhněte sem a tam silou přes hranu. Pak si přehmátněte o dlaň vedle a opět potahejte. A tak dále, až zpracujete celou plochu kůže (měli byste vidět, že v místech, která se táhle přes hranu, kůže na povrchu bělá). Teď otočte kůži o 90 stupňů a opět potahejte postupně celou plochu (takže tahy jdou teď kolmo na ty předchozí). Dále potahejte přes hranu speciálně všechny okraje kůže. Teď kůži otočte opačnou stranou dolů a proveďte totéž (měkčí se z obou stran, pouze kožešiny mají, jako obvykle,výjimku). Tohle tahání má kromě už popsaného měkčícího efektu ještě jeden význam - přesouvá v kůži vlhkost, takže zabraňuje vzniku předčasně uschlých míst a vysychání udržuje rovnoměrné. Což je dobře. Pokud vám bude kůže vysychat nerovnoměrně, určitě ji nezměkčíte úplně do měkka a už vůbec ji pak nesrovnáte do roviny. Úplně stoprocentní záruka rovnoměrnosti to ale také není a vyschlá místa mohou vzniknout i při nejlepší vůli. Proto je dobré mít při ruce misku s vodou nebo mokrý hadr, a předčasně vyschlá místa lehce navlhčit, aby zase zvláčněla.
Měkčení na hraně je nejúčinnější a asi jediné, které připadá v úvahu pro kůže činěné mozkem (krom toho je to u tohoto způsobu činění tradiční). Nevýhodou je, že během měkčení se kůže vytahuje nerovnoměrně, takže na konci bude nejspíš po rozložení na rovině zvlněná. Přibližně to lze vyřešit tím, že budeme měkčit do chvíle, kdy je kůže ještě tvárná, ale už brzo nebude. Pak kůži rozložíme na něčem rovném a sami nebo s pomocí kůži chytneme za cípy a silou ji po ploše roztáhněte. Pak už se to nechá jen tak uschnout.
Tady je video měkčení na oblé hraně:
Měkčení na rámu
Kůži napnete na rám (pokud už tam byla, máte to usnadněné) a nechte ve stínu usychat (důležité je opět nesušit prudce a nevytvářet předčasně uschlá místa). Měkčení probíhá tak, že nějakou oblou hranou (třeba kusem vhodně tvarovaného dřeva) jezdíte po povrchu kůže a tím ji lokálně napínáte. Pokud se při tom kůže prověšuje, operativně utahujete provázky, aby se kůže udržela napnutá. Jinak se chovejte jako u měkčení přes hranu, tj. změkčete celou plochu kůže, pak to nechte chvíli schnout, změkčete znovu atd.
V tomto případě získáte kůži dokonale rovnou - neustále ji takovou udržujete napínáním v rámu.
Jeden slovák, který krom jiného činil ovčí kožešiny, mi popisoval alternativu - místo v rámu byla kůže přibitá na dřevěnou desku v napnuté pozici. Jinak měkčení probíhalo stejně. Prý to fungovalo, ale já bych měl trochu obavy z toho, že po přitlučení už nelze napnutí kůže upravovat.
Měkčení na rámu jsem nikdy nezkoušel, ale mělo by být stejně účinné jako měkčení přes hranu.
Měkčení vytahováním
Měkčení naprosto bez pomůcek. Místo tažení přes hranu kůži vytahujete v ruce (chytnete za dvě místa na okraji kůža a zatáhnete rukama od sebe, pak přehmátnete atd.). Jinak necháváte vysychat a opakujete měkčení jako u použití hrany. I tady bude nakonec problém s vyrovnáním kůže do roviny.
Narozdíl od hrany se na to nemůžete pověsit vahou těla, takže záleží jen na síle vašich rukou a tedy účinnost měkčení je menší. Navíc lze použít jen pro rozumně malé a rozumně tenké kůže (abyste to po délce dokázali jen v rukách napnout a abyste kůži vůbec unesli). Na hověziny to prostě nebude. Já tento postup používal jenom u kousků kůží, které jsem si vytvořil na vyzkoušení různých druhů činění.
Měkčení kulatým hladítkem
Kulaté hladítko, ač to tak na pohled nevypadá, dělá něco dost jiného než rovné. Zatímco rovné hladítko kůži vyrovnává a tiskne k podložce, kulaté ji roztahuje a propíná. Z toho důvodu v místě tažení hladítka dochází k poměrně účinnému měkčení, srovnatelnému s měkčením na hraně. Přesnější by možná bylo říkat nástroji "měkčítko",ale když už ho od začátku nazývám hladítkem, nebudu to teď měnit.
Měkčení kulatým hladítkem mi příliš nefungovalo na holině (kůže se pod oblou hranou krabatila), ale zato bylo výborné na měkčení kožešin. Vyčiněná kožešina se nechá zvolna polovyschnout, potom se rozloží na rovné ploše a silou směrem od sebe nebo k sobě po ní pevnými tahy jezdíme kulatým hladítkem. Tam, kde hladítko prochází, dojde ke změkčení, což můžeme kontrolovat třeba podle zbělání kůže. Po důkladném zpracování povrchu necháme kůži chvíli vysyschat a potom měkčíme znovu.
Kožešina má výhodu, že srst tvoří pod kůží měkký polštář, takže kůže se pod hladítkem může lépe poddat a tedy i měkčit. Úplně nejlépe mi to šlo s ovčí kožešinou (kde navíc hustá srst drží vždy trochu vody, čímž zespodu zabraňuje příliš prudkému a nerovnoměrnému vysychání. Nerovnoměrné vysychání je obecně problém vedoucí ke zkroucení kůže, takže je dobré mít po ruce mokrý hadr, a předčasně vyschlá místa jím vždy párkrát přejet, aby se zase navlhčila a dala se tvarovat.
Kožešina leží na rovné ploše srstí, takže pochopitelně nemůže k podkladu přilnout. Proto je nutné kožešinu přidržovat břichem nebo kolenem u okraje stolu, případně měkčit jen jednou rukou a tou druhou kůži držet. V druhém případě se mi nejlépe měkčilo tahy směrem k sobě.
Tento způsob měkčení je skvělý v tom, že neustále pracujeme na rovné podložce, takže se nám kožešina neustále rovná do roviny - tím se řeší problém, který se objevuje u měkčení hranou. Kromě toho máme neustále přehled o celé kůži (takže se můžeme třeba zaměřit na rychleji vysychající místa) a příjemné je i že odpadá nutnost komplikované manipulace v případě že měkčíme velkou kůži (měkčení velké kůže na hraně je práce spíše pro dva lidi).
Měkčení válením
Tady mám novinku, už vím jak na to. Rozložíme kůži na rovné podložce, lícovou stranou dospod. Zhruba v půlce ji přeložíme, takže se obě vrstvy budou dotýkat lícovou stranou a navrchu i naspodu bude masová. Položíme dlaně na místo přeložení, stlačíme a rukama současně jedeme dopředu. Horní vrstva kůže by se měla posouvat a posouvá se postupně i místo přeložení. V podstatě to má stejný efekt, jako kdybychom kůži vždycky přehnuli o malý kousek vedle, stiskli, přehnuli zase vedle atd.
Kůži takhle poválíme párkrát tam a zpátky, posuneme ruce kousek vedle, poválíme znovu atd. až zpracujeme celý povrch kůže. Je dobré pak kůži pootočit a válet zase v jiných směrech. Na lícové straně tímto způsobem vzniká zajímavá kresba trochu podobná pomerančové kůře.
Měkčení je docela účinné, i když asi ne tolik jako na hraně. Zato má několik skvělých vlastností. První z nich je, že dokáže změkčit i tužší nebo předčasně vychlá místa; na hraně má kůže tendenci propínat se víc v těch nejměkčích místech, ale tady ne. Druhá skvělá věc je fakt, že celé měkčení probíhá na rovině. Neděje se tedy to, že by se některá místa propnula víc než jiná (jako se to děje na hraně) a celá kůže by pak byla zdeformovaná. Naopak válení je schopné deformaci trochu srovnat.
Měkčení dětmi
Jiří Novák zkoušel init kravskou kůži mozkem, a vynaleznul při tom technologii měkčení pomocí dětí. Není to tak účinné jako jiné druhy měkčení, a těžko se měkčí rovnoměrně, ale zato je to zábavné pro všechny zúčastněné. Bližší komentář myslím obrázek nepotřebuje.