Moření
Jak: necháme kůži v roztoku psích nebo slepičích výkalů
Jak dlouho: den až dva, maximálně tří (podle tloušťky kůže)
Proč: Cílem by mělo být rozložení všech buněčných zbytků jiných než jsou kolagenová vlákna, o která nám jde. Ale zřejmě to i lépe vymyje zbytky vápna, viz text.
Díky návštěvě v koželužně v Solnici a zimní diskuzi s nadšeným experimentátorem Karlem Krkoškou jsem něco o moření pochopil a nakonec to i vyzkoušel. Takže teď už tato stránka už konečně obsahuje osobní zkušenosti stejně jako jiné. Musím říct že mě efekt moření velmi příjemně překvapil a mořit hodlám nadále všechno. Není to nezbytné, ale je dobré to udělat.
Moření je o tom, že se kůže namočí do roztoku psích nebo slepičích výkalů. Zní to hnusně, ale v praxi to není tak zlé. Dělám to takto: z kurníku vyberu čerstvé slepičince, radši víc než míň. Dám to do plastového lavoru, zaliju vodou a nechám odstát. Za poměrně krátkou dobu se z toho stane taková špinavá voda až řídké blátíčko. Nemělo by to být moc husté, jinak se to pak z té kůže špatně omývá. Jakmile je to dost rozpuštěné, dám do toho odchlupenou vypranou kůži. Nechám to tam asi den (tlustší jelení kůži jsem nechal dva), a kdykoli jdu kolem, tak to zamíchám (minimálně tak třikrát denně). Kupodivu to tak hrozně nesmrdí, ani v teple. Po této době kůži vytáhnu a důkladně vyperu. Kůže bude smrdět i tak, ale už to není tak zlé. Teprve potom dám kůži neutralizovat do roztoku octa, ve kterém se to ještě vypere a zbaví většiny zbývajícího pachu.
Kůže po moření je znatelně měkčí, "uvolněná", taková jako hadrovitá. Je to dobře poznat. Mořená kůže je potom i po vyčinění znatelně měkčí. Zkusil jsem porovnat mořenou a nemořenou kůži činěné dohromady v kamenci - mořená kůže se lépe měkčila a na konci byla výrazně měkčí než ta druhá. Činění mořené kůže tříslovinami také probíhá lépe - nejen že se kůže lépe pročiní do hloubky, ale zároveň Výsledná kůže je opravdu znatelně měkčí a celkově lepší.
Proč se to dělá a další spekulace
Některé zdroje uvádějí, že se moří kvůli tomu, aby se s pomocí enzymů rozpustily buněčné zbytky v kůži a zůstala tam jen kolagenová vlákna. V solnické koželužně ovšem právě za účelem rozpuštění těchto zbytků máčí kůži ve vápně, i když ji předtím odchlupili jiným způsobem. Dá se tedy očekávat, že když jsme odchlupovali ve vápně, zbytky jsou už rozpuštěné.
Dospěl jsem ovšem k dalšímu důvodu pro moření. I když vápněnou kůži pořádně vymyjeme, zbytky vápna v ní zůstanou. Při neutralizaci zreaguje s kyselinou, ale produkty reakce v kůži stejně zůstanou, protože jsou nerozpustné, a vadí při činění. V Solnici vápno radši vymývají síranem amonným - dojde k reakci, při které uniká plynný čpavek a v kůži zůstane nyní už ve vodě rozpustný produkt, který se pak dá vymýt. Přiznám se že nevím přesně co to je, ale asi na tom tak nezáleží. Každopádně moření je zřejmě velmi podobný proces - ve výkalech je určitě přehršle čpavkových iontů, dá se očekávat že to bude reagovat podobně jako síran amonný. Opravdu po vložení kůže do roztoku výkalů lze pozorovat že z toho trochu utíkají bublinky, ale jestli je to opravdu čpavek, to se neodvážím hádat.
Díky bývalému koželuhovi Janu Galatíkovi mám další informace. V Kaře Trutnov kde pracoval moření testovali, a dospěli k objevu že moření funguje jen na kůže, které byly předtím loužené ve vápně. Při moření kožešin (tedy neloužených) to nefungovalo. Bylo to podrobeno dalším testům; poslední závěr je, že jakousi roli v tom hraje kyselina hyaluronová (na to se mě neptejte, nejsem chemik). Každopádně po přidání enzymů např. z býčích varlat moření účinkuje i bez loužení.
Alternativa - kvašení
Enzymy potřebné pro moření produkují i kvasinky, takže moření kůže lze částečně nahradit kvašením. A tím nám to pomalu zapadá do sebe, protože kvašení byl hodně dlouho velmi oblíbený postup na činění kožešin, a teď se ukazuje proč - kvašení nejen že kůži vyčinilo velmi jednoduchým způsobem, ale zároveň ji i mořilo, proto kvašením bylo možné dosáhnout lepších kožešin, než třeba kamencem.
Já už teď předkvasím každou kůži, kterou se chystám činit kamencem. Znovu zdůrazňuji, že to není nutné, a i samotným kamencem se dá dosáhnout dobrých výsledků. Ale s tím kvašením mi to připadá přeci jenom lepší. Postupuji prakticky stejně jako při činění zákvasem , přičemž do zákvasu dávám kůži dúkladně vymytou do vápna. Kůži nechávám kvasit 3-7 dnů (podle teploty), což je možná i více nej že pro moření nutné, ale nevadí to.
Kvašení je MÉNĚ ÚČINNÁ varianta moření, než ty výkaly. Na druhou stranu ale nekazí přirozeně bílou barvu kamencem činěné kůže, takže se obvykle spojuje právě s činěním kamencem. No a pro dnešního člověka je pozitivní i to, že se nemusí potýkat s těmi poněkud nepříjemnými substancemi.
Poznámky:
- Jan Galatík doporučuje výkaly pro moření nechat odstát, a k moření použít pouze tu relativně čistou vodu nahoře; jelikož obsahuje vše potřebné pro moření a přitom kůži tolik nezasviní aníi nezasmradí.
- Míra namoření kůže se sleduje vtisknutím nehtu do mokré kůže. U nemořené se otisk během několika sekund vyrovná, ale čím více je kůže namořené, tím déle vyrovnání trvá. Tím lze měřit jak moření probíhá.