Námok
Jak: Namočením do vody.
Jak dlouho: půl dne až několik dní - podle toho jak moc je kůže tlustá a suchá.
Proč: Rozmočená kůže je nezbytná k jakémukoli dalšímu zpracování.
Vše, co koželuh dělá, dělá s mokrou kůží. Před jakýmkoli zpracováním se tedy kůže musí pořádně namočit.
Tohle je zvlášť důležité máme-li kůži, která byla před činěním konzervovaná (solením, sušením atd.) Postup je jednoduchý - do nádoby dáme vodu, do ní kůži, a necháme dokud není namočená. U úplně suché kůže to může trvat několik dní, čerstvější kůži stačí třeba půlden. Plně namočená kůže je po celé ploše stejnoměrně měkká, volně ohebná, nemá tuhá místa.
Aby to nebylo zase tak jednoduché, tak při delším námoku musíme dávat pozor, aby to nezačalo hnít. U kůží (bez chlupů) to zase tak nevadí, ale pozor na kožešiny! Některé kožešiny jsou potvory citlivé a na sebemenší aktivitu mikroorganismů zareagují puštěním chlupů (čímž je kožešina zničena a změní se v kůži). Proto kožešiny namáčejte opatrně, raději někde, kde je chladněji, a aspoň dvakrát denně jim vyměňte vodu.
Dobrou fintu mi poradil jeden z návštěvníků webu - přidat do námokové vody ještě sůl. Tu bakterie nemají rády, takže tím opět bráníme padání chlupů u kožešin.
Když námok nestačí ...
V knize Art of Tanning, Currying and Leather Dressing je popsán poněkud složitější postup námoku. Kůže se nechala den (nebo déle) máčet, pak se propracovala koželužskou kosou na špalku, pak se zase nechala máčet a zase propracovala tak dále. Opakovalo se to několikrát. Teď už konečně vím k čemu je to dobré.
Po delší době jsem se jal činit kůži dříve zcela usušenou. Možná hrálo roli i to, že jsem ji tentokrát při sušení nesolil, což jinak dělám. Každopádně za den se kůže pěkně rozmočila, jenže získala takovou žužlavě-chrupavkovitou konzistenci, trochu podobnou těm nepříjemným kouskům v mase ze školní jídelny. A byla průsvitná, místo aby byla bílá. Vlákna uvnitř kůže zřejmě nevytvořila síť, nýbrž zůstala navzdory delšímu namáčení slepená. Dal jsem tedy kůži činit, nechal jsem ji tam dokonce déle než obvykle, ale výsledek byl naprosto nedostatečný - činící břečka se zjevně nedostala dovnitř, vůbec se to nevyčinilo, a kůže byla nakonec beznadějně tvrdá, bez ohledu na intenzivní měkčení.
Takže jsem to nechal znovu namočit, a tentokrát mokrou nevyčiněnou kůži začal zpracovávat hranou dřevěného prkýnka na koželužském špalku, podobně, jako kdybych ji chtěl mízdřit. Prkýnko po sobě zanechávalo bílý povrch a původní žužlavost se částečně měnila na měkkost čerstvé kůže. Voilá! Zpracovanou kůži jsem dal znovu máčet, a pak ji znova propracoval. Udělal jsem to takto dvakrát, následně vyčinil, a vše už dopadlo tak jak mělo.
Takže poznatek - pokud je kůže po námoku průsvitná a celkově se tváří málo rozvolněně, měla by se opakovaně propracovat na špalku, i když to trvá déle a je to docela makačka. Protože jinak do ní činící břečka nepronikne a činění nedopadne dobře. Dobré propracování se pozná podle toho, že kůže zbělá a na omak bude měkčí.