Hadí, krokodýlí a ještěrčí kůže v knihařství
Díky návštěvnici tohoto webu Elišce Čabalové se ke mně dostal zajímavý text o přípravě plazí kůže pro potřeby knihařství. Pochází to z Ročenky mistrů knihařů, kartonážníků, ozdobníků a příbuzných
odvětví na rok 1930, redigoval Robert Šáda.
Fakticky vzato nejde o činění, váže se do nečiněné kůže (což u knih nevadí). Zato je tam popsáno jak docílit hladkého lesklého povrchu bez nerovností, což se určitě může leckomu hodit. Eliška Čabalová to vyzkoušela na kůži z anakondy a dodává k tomu: "Funguje to. Anakonda měla sílu kůže 0,5mm, povedl se mi potřebný 1mm. A pan Karel Šiktanc by se potěšil, jak jsem jej vyvázala." Tudíž - je to vyzkoušené.
Takže tady to je ...
Potřebný kus kůže z krokodýla nebo ještěrky namočíme na půl hodiny do čisté vody, která je v kamenné, smaltované nebo plastové nádobě. Nikdy však nepoužíváme nádobu železnou, protože kůže v ní černá. Potom kůži z vody vyjmeme, položíme lícem na čistý kámen (velký litografický) a hranou větší kostky silně přejíždíme na všechny strany, aby se voda z kůže vytlačila a aby se šupiny krokodýla nebo zrna z ještěrky na kameni zmáčkla a uhladila. Krokodýlí i ještěrčí kůže se za vlhka velice vytahuje a proto při řezání kůže je třeba na to pamatovat a kůži o jednu záložku řezat užší a kratší. Po vytažení se ještě tak zvětší, že jí často musíme dodatečně kus ustřihnout. Po uschnutí se kůže opět trochu srazí, ale velice málo. Mokrou, vytaženou kůži vložíme mezi dvě hladké lepenky a pevně zalisujeme v lisu. To proto, aby se kůže zbavila vody a byla stejnoměrně silná k tenčení. Toto má význam především pro eventuální tenčení ve stroji, kde každá nerovnost, především v šupinách, může kůži protrhnout.
Hadina se jen nařízne, máčet se nesmí a hned se tenčí. Je možné ji tenčit hranou nože nebo skleněným střepem, stejně jako tenčíme pergamen.
Po vytenčení se krokodýlí a ještěrčí kůže nechá úplně vyschnout, protože vlhká se nedá leštit. Sušit ji můžeme jen na vzduchu, ne teplem. Je-li kůže úplně suchá, leštíme ji buď ve stroji nebo ručně.
Ručně leštíme takto: použijeme kámen s hodně zkulacenou a hladkou hranou jako podklad. Je třeba dvou lidí. Jeden táhne kůži přes hranu kamene směrem dolů a druhý silnou skleněnou tyčí pomalu přejíždí po líci kůže, na níž se dělají lesklé čárky jedna vedle druhé. Ten, který táhne kůži pomalu dolů, musí dávat pozor, aby nebyly lesklé čárky vynechávány. Vyleštěná kůže se pak musí rozehřátým lisem s poniklovanou plotnou hodně stlačit na měkkém podkladě, aby kůže byla
úplně rovná. Lesk se pak vyrovná a je trvalý. Dříve však než začnete vyleštěné kůže zpracovávat, doporučuji lesklou stranu natřít voskem, rozpuštěným v éteru. Éter okamžitě vyprchá a vosková vrstvička zůstane na kůži. To je důležité proto, abste kůži chránili před otisky prstů a jakýmkoliv umazáním. I při umazání škrobem lze pak kůži lehce očistit. Pokud je kůže v šupinách někde moc protenčená, čemuž se dost dobře nedá vyhnout, spraví se to teprve až po vyleštění a vylisování kůže. Dříve se nesmí podkládat, protože tam, kde přijdou na sebe dvě kůže, se při leštící proceduře udělají černé skvrny. Také se může stát, že na kůži se vyskytnou z rubové strany výčnělky jako bradavice. Ty se musí spodkem nože odškrábnout. Některý krokodýl má okraje šupin oproti ostatní kůži silnější, proto je vhodné dříve, než se leští, položit kůži na kámen, prohmatat prsty a případné hrboly opět zespodu odškrábnout. Jinak se opět po leštění nadělají černé skvrny.
Po skončení práce se kůže vyleští navoskovaným flanelem a dostane krásný, vysoký a trvalý lesk.Pokud je na leštěné kůži někde skvrna od čehokoliv, vezmeme flanel, namočíme jej v éteru s voskem, tím místo vyčistíme a suchým flanelem přeleštíme.
Příprava směsi: Do větší skleničky s uávěrem dáme 50gr éteru sirnatého, rozkrájíme do něj 2dkg žlutého včelího vosku, lahvičku uzátkujeme. Protřepáním uspíšíme rozpouštění vosku. Měla by vzniknout nažloutlá tekutina husté konzistence jako je smetana.