Barvení kůží
Obecný postup
Barví se vždy po činění a před mazáním. Barvit se dá kůže, která je plus mínus bílá, tedy po činění kamencem, mozkem, zákvasem, kyselinou. Po činění tříslovinami má smysl jedině barvení načerno (kůže je už od vyčinění většinou hnědá a dost tmavá, jiné barvy by neměly efekt).
Základem barvení je výroba nálevu bohatého na pigment (barvivo). Tady dost záleží na tom jaké barvivo budeme používat. Různá barviva tady někde ještě popíšu (i když jich nebude moc, zatím jsem moc nebarvil). U slabších barviv musíme kůži do barevného nálevu ponořit a několik dní (i týdnů) nechat louhovat. Takové barvení probíhá v podstatě stejně jako barvení třeba vlny, pouze tady nemáme možnost kůži zahřát (aspoň ne moc - poškodila by se), takže barvení probíhá za normální teploty a delší dobu. Pokud máme silně barvivo (třeba něco syntetického), stačí tím kůži natřít a nechat vstřebat (tak den), pokud možno v několika vrstvách.
Čím barvit?
Na prvním místě se k barvení nabízejí výluhy z kůry, tedy materiál, který se používá i při činění a zdatný koželuh se ho tedy nelekne. Výluhy z kůry barví vždycky víceméně dohněda. Někdy to je žlutohnědá (olše), někdy červenohnědá (některý druh dubu), někdy světlejší (smrk), jindy tmavší (dub), ale drží se to podobných odstínů. Toto nabarvení získáme při tříslovinovém činění jaksi automaticky, ale nic nám nebrání jinak vyčiněnou kůži namočit ještě na 14 dní do výluhu z kůry za účelem nabarvení.
Přírodní porstředky na barvení do jiných barev by měly být stejné, jako při barvení textilních vláken. Něo si o tom můžete přečíst např. na stránkách slovane.cz. Některými zmiňovanými způsoby jsem už barvil vlnu, na kůži jsem je ale ještě nikdy nepoužil, takže mě nekamenujte když to nebude fungovat.
Zajímavé je barvení načerno. To se ke kůžím docela hodí a často se používalo. Možností je víc, já ale používám jednu, na kterou jsem přišel sám (takže jsem na to jaksepatří pyšný) a kterou mi poté literatura potvrdila. Objevil jsem to při svém prvním tříslovinovém činění, které jsem se jal provádět ve starém rezavém sudu. Výluh se rychle zbarvil dočerna a já až později pochopil proč - železo (z rezavého sudu) rezne, a v kombinaci s tříslovinami barví dočerna. V takovém nálevu se kůže asi po dvou týdnech louhování (každý den zamíchat) krásně zabarví.
Kdo chce intenzivnější černé barvivo, může zkusit trochu vypracovanější postup. Vezme se nějaké staré železo (hřebíky, nebo třeba drátěnku na nádobí), zalije se v misce octem a nechá to postupně reagovat (občas je dobré zamíchat). Tak po týdnu až čtrnácti dnech z toho bude solidní černidlo, které se dá i natírat.
POZNÁMKA: Dlouho jsem tady měl napsáno že barví jenom železo s kyselinou. Ivan Figura mě upozornil, že to samo o sobě nestačí a jsou k tomu potřeba i ty třísloviny. Je to stejný princip jako u výroby duběnkového inkoustu. A je to skutečně tak - aby to černilo, musí být buď kůže činěná tříslovinami, a nebo musíte do černidla třísloviny přidat. Stačí do nádoby s hřebíky a vodou/octem přidat ještě kůru; stačí i smrková a dokonce může být i starší, která by se na činění tříslovinami už nehodila.
Nevěděl jsem to, protože u všech mých černících pokusů se to železo a třísloviny náhodou sešly dohromady, takže to vždycky fungovalo.