Zážitky z činění rybích kůží
Do činění rybích kůží jsem se pustil celkem třikrát, v okamžicích velkého nadšení a nedostatku jiných kůží. Činil jsem kůži z pstruha a dvě půlky kůže ze šupinatého kapra. Předem upozorňuju, že výsledek, i kdyby všechno dopadlo jak má, by k ničemu nebyl - obojí jsou kůže tak tenké a malé, že jsou prakticky k ničemu. Mně ale šlo hlavně o to to zkusit.
První pokus byl se pstruží kůží. Po stažení a očištění jsem kůži nechal pár dní ve vápně, s cílem uvolnit drobné šupinky, které má i ten pstruh. Uvolnit se mi je moc nepovedlo, ale i tak jsem pokračoval propláchnutím a neutralizací ve vodě s octem. Kůže se přes noc vesele neutralizovala a ráno jsem zjistil, že se proměnila v jakýsi kysele páchnoucí rosol, vizuálně podobný gumovým medvídkům zapomenutým v misce s vodou. Rosol se při každém pokusu o manipulaci trhal, takže bylo jasné že činění skončilo. Zkušenost - opatrně s vkládáním rybí kůže do kyselého prostředí. Čímž asi padá i činění kyselinou.
Na druhý pokus jsem měl kůži ze šupinatého kapra. Šupiny jsem oškrabal ještě před stažením, ale i tak jsem ji dal na pár dní do vápna a poté neutralizoval, abych zkusil jestli se neutralizace octem dá udělat, když to člověk nepřežene. A dá. Tentokrát kůže nezrosolovatěla. Teď jsem kůži rozdělil na dva díly (stejně měla uprostřed dlouhou díru po hřbetní ploutvi).
Všechny návody tvrdily, že rybí kůže se činí stejně jako každá jiná. Takže jednu půlku jsem dal činit do kamence, druhou do tříslovin (nálev z kůry jsem náhodou měl připravený a čekal jsem, že to proběhne rychle - kůže byla tenoučká). Vlastní činění proběhlo normálně a po týdnu jsem měl dokamencováno. Kůži jsem namastil Elaskonem a měkčil vytahováním v ruce (byla tak malá, že na hranu to nebylo). Výsledek mě dost zklamal - veškěrá barevnost kůže se vytratila, stala se z toho taková měkká průsvitná blána, která se snadno trhala. Prostě nic moc.
Tříslovinovou kůži jsem vytáhnul po 14 dnech (byla už úplně probarvená). Mastil jsem opět Elaskonem a měkčil v ruce. Výsledek - všechno nabarvené dohněda, ostatní barvy v čudu. Proti světlu byla určitá kresba šupin znát (narozdíl od kamencované půlky), ale jinak ne. Kůže navíc nebyla ani měkká připomínala nejvíc ze všeho kus celofánu.
Tož závěrem můžu říct jen že mě rybí kůže dost zklamaly, a že další pokusy dělat nebudu dokud v našich trutnovských sádkách nebudou mít přinejmenším tuňáky, nebo něco podobně velkého.